Autor stránek

Autor stránek

L.D.G.

4.červenec 2011

Dne 4.července 2011 v časných ranních hodinách, skonalo ve věku 98 let, Jeho císařské a královské veličenstvo, Dr.Otto von Habsburg. Vzpomeňme v modlitbě, čest Jeho památce.
REX NUMQUAM MORITUR !
otto.jpg

4.červenec 2011

Líbí se Vám tyto stránky?

Ano, líbí (51 | 100%)

Kočkování na Bílé hoře

Češi zahajují třicetiletou válku. Další hodnotný příspěvek světu hned po husitských válkách.
„A tu teprve jeden každý soudil, že dolů z oken metáni budou. Ano i oni, když tomu porozuměli, že se s nimi nežertuje, ač prve nic pro svou vysokomyslnost a zpouru svou žádnému neříkali ani se nekořili, teď však teprve počali prositi, aby hrdlům jich uškozeno nebylo, ruce spínajíce a Boha prosíce, nohami o zemi zapírali a za milost žádali.“
Je tomu jen pár dní od data osmého listopadu, kdy uplynulo tři sta devadesát let od památné bitvy na Bílé hoře, která byla důsledkem třetí pražské defenestrace o níž výše napsal Pavel Skála ze Zhoře.
Původně nezajímavý sousedský spor vedený o otevření protestantského kostela postaveného na katolickém pozemku bez svolení jeho majitele, o jehož otevření se, jak je v této zemi tradiční nedokázali zainteresovaní dohodnout, nakonec vedl až k dojmu, že útisk panovníka Matyáše Habsburského, krále Českého a císaře římského je natolik nesnesitelný, že bude nutno roku 1618 vyházet z oken jeho místodržící, dlící na pražském Hradě.
To, že tedy sporem - řečeno dnešní terminologií o černou stavbu, čeští stavové začínají nejničivější evropskou válku té doby, která nakonec trvala třicet let, si tehdejší vzbouřenci snad ani neuvědomovali. Ovšem jak naložit s mocí, náhle jím spadnuvší do klína, pochopitelně již ano.
Jako první krok vzbouření čeští stavové po uchopení moci totiž zkonfiskovali katolické a císařské majetky do vlastních truhel, včetně zahájení perzekucí katolíků. Tedy žádné ušlechtilé pohnutky vycházející z těch nejvlastenečtějších citů jak se u nás dějepisně tradu-je, ale obyčejná chamtivost po penězích a moci.
Následné sbubnování žoldnéřské armády českých stavů a její vytažení na Vídeň s cílem ji dobýt, podmanit si ji, vyloupit a uzurpovat si tak i moc nad velkou částí Evropy neslo všechny tradiční tragikomické rysy jež jsou nám vlastní.
Když totiž žoldnéřští lancknechti vykonávající své válečné řemeslo pro české vzbouřenecké stavy přitáhli roku 1619 před Vídeň, tak jejich síly nestačily na vítězství, neboť celé válečné tažení bylo typicky české. Polovičaté, špatně připravené a ještě hůře realizované.
Jediným projevem válečných aktů proti Vídni se tak stalo ostřelování města z dělostřeleckých hlavní českých stavů pod velením Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic a terorizování tak jeho civilního obyvatelstva.
Těch pár vytlučených oken v Hofburgu kam se několik českých kulí ráčilo zavrtat, vnitřní integritu říše římské nenarušilo, ani Vídeňá-ci nevyšli vstříc českým osvoboditelům se zlatými klíči od města, jak se stavovští vojevůdci naivně domnívali. Ale nepochybně to novému císaři Svaté říše římské Ferdinandu II. pořádně nadzvedlo mandle.
Protože když o rok později, poté co byla vojska českých stavů potupně poražena a vyhnána zpět do Čech, přitáhla císařská vojska ku Praze, tak stavovští žoldnéři již po několik měsíců nepobírající plat nikterak netoužili složit zdarma své kosti za Fridricha Falckého a české dobyvatele Evropy, ale rozprchli se, jako když do vrabců střelí.
Jediná jednotka, které zdi letohrádku Hvězda znemožnily útěk z bojiště byli naverbovaní Němci, dnes vydávaní za do poslední pat-rony a dechu bojující Moravany, a tak se alespoň pro formu vystřelilo. Za chvíli bylo po všem a tou dobou již zajatí, původně stavov-ští žoldnéři, podepisovali závazek válčení jeho císařskému veličenstvu.
Nebýt této porážky tak se zde dnes nepochybně již dávno nemluvilo češtinou, o územní celistvosti nemluvě. Protože i když je doba následující po porážce protestantů na Bílé hoře popisována coby doba temna, opak je úplnou pravdou. Protože právě luteránští kněží byli ti co poněmčovali a nebýt vojenské síly pozdějšího Rakouska-Uherska pak by Prusko nezabralo pouze Kladsko, ale celé Čechy.
Rovněž závěrečné zúčtování se stavy, kteří se opověděli svému panovníkovi je rovněž do dnešních časů interpretováno striktně nacionálně, jako sražení hlav české šlechtě. Což je historická lež, protože ze dvaceti sedmi popravených byli pouze tři stavu pan-ského, sedm ze stavu rytířského a zbytek byli neurození měšťané.
Taktéž dva popravení Němci stavu měšťanského nezapadají do ubrečeného obrozeneckého historického obrazu vypovídajícího o údajném pobělohorském národnostním útlaku, vykonstruovaného za účelem k pokukování do ruských stepí.
Následné konfiskace majetku poražených vůdců této mocenské vzpoury, jejíž náboženský obsah byl pouze zástupný, proti legitim-nímu českému králi a císaři skončily, jak jinak, v majetku české šlechty, briskně se otočivší na podpatku od představitelů poražených stavů směrem k císaři.
Neboť vzápětí po frašce na Bílé hoře a zbabělém útěku Fridricha Falckého ze země, který ovšem ale ani v té rychlosti neopomněl naložit na vozy zlato a stříbro, se stal císař adresátem ponížené kolektivní supliky o milost sepsané 201 českými šlechtici vypovídají-cí jednak o loajalitě pisatelů, jakožto i o zájmu o zachování a rozhojnění svých statečků.
Jestli dnes, jak se píše v médiích, patří pozemky okolo Bílé hory kolotočářské rodině Kočků, je to pouze nevyhnutelné završení celého procesu a dějinná tečka za údajně posvátným zápasem o svobodu, za kteroužto frází se skrývají jen nízké lidské vlastnosti.
Řekl bych, že se toho ve vlastech českých od těch dob mnoho nezměnilo. Největší pohromou jsme si my sami.
Chraň nás tedy Svatý Václave, vévodo země České před českými vládami a nedej zahynouti tak nám i budoucím.
(Miroslav Václavek. Šumperk - Monarchistický zpravodaj č.27/2010)
Pá 26. listopad 2010, 08:44:17 CET
ludva65
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one