Autor stránek

Autor stránek

L.D.G.

4.červenec 2011

Dne 4.července 2011 v časných ranních hodinách, skonalo ve věku 98 let, Jeho císařské a královské veličenstvo, Dr.Otto von Habsburg. Vzpomeňme v modlitbě, čest Jeho památce.
REX NUMQUAM MORITUR !
otto.jpg

4.červenec 2011

Líbí se Vám tyto stránky?

Ano, líbí (51 | 100%)

Prezident nad panovníky?

Po právně sporném dokončení ratifikace tzv. Lisabonské smlouvy byl překvapivě rychle a neméně sporným způsobem „zvolen“ i prezident Evropské unie. Je poněkud matoucí skutečností, že proti tomuto aktu a vůbec i proti funkci prezidenta nad panovníky, neprotestují hlavy evropských monarchií.
"Herman Van Rompuy je první prezident Evropské unie, která byla ratifikací Lisabonské smlouvy všemi sedmadvaceti členskými státy na počátku listopadu roku 2009 přeměněna na skutečné Spojené státy evropské. Nový evropský prezident nebyl zvolen
- byl jmenován na tajné schůzi premiérů sedmadvaceti států Unie. A rozhodli se pro někoho, jako jsou oni sami. Herman Van Rompuy byl předsedou vlády Belgie. Já jsem ho znal, už když lopotně zahajoval svou politickou kariéru.
Pro pochopení osobnosti Hermana Van Rompuye je zapotřebí vědět něco o Belgii, malé zemi západní Evropy. Je to vlastně prototyp Evropské unie. Belgičané jako národ neexistují. Belgie je umělý stát, který vytvořily evropské mocnosti v roce 1830
jako politický kompromis a také jako experiment. Tato země čítá šest milionů Holanďanů, bydlících ve Flandrech na severu, a čtyři miliony Francouzů, žijících ve Valonsku na jihu. Belgičtí Holanďané, zvaní Vlámové, by si přáli zůstat součástí Holandska, do něhož patřili do roku 1830, zatímco belgičtí Francouzi by se raději připojili k Francii. Obě skupiny však byly přinuceny žít společně v jednom státě.
Belgičané svůj stát nemají rádi. Pohrdají jím. Říkají, že nic nereprezentuje. Nežijí tam žádní vlastenci, protože nikdo není připraven zemřít pod vlajkou, která nic nereprezentuje. A jelikož Belgie nic nereprezentuje, zamilovala si ideologii multikulturalismu. Belgičané říkají, že bez patriotismu nebudou války a že se tak svět stane lepším. Jak o tom zpíval John Lennon: "Představ si, že nejsou žádné státy. Je to snadné. Nic, pro co zabíjet či umírat. A také žádné náboženství..."
V roce 1957 stáli belgičtí politici u zrodu Evropské unie. Chtěli přeměnit celou Evropu v jednu Velkou Belgii, aby války mezi národy už nebyly možné, když by národy přestaly existovat - všechny by byly vtěleny do rámce jednoho umělého evropského
superstátu. Důkladnější pohled na Belgii, laboratoř Evropy, odkrývá, že tato země nepostrádá jenom patriotismus. Chybí v ní i demokracie, chybí úcta k vládě práva a také politická morálka. V roce 1985 vlámský filosof Lode Claes (1913-1997) ve své knížce "Absence většiny" tvrdil, že bez identity a národního vědomí nemůže existovat ani demokracie, ani morálka. Jedním z těch, na které Claesova teze hluboce zapůsobila, byl mladý politik jménem Herman Van Rompuy. Psala se polovina
osmdesátých let. Van Rompuy, konservativní katolík narozený v roce 1947 působil v mládežnické sekci křesťanských demokratů. Psal tenkrát knihy a články o významu tradičních hodnot, o roli náboženství, o důležitosti ochrany života nenarozených, o
křesťanských kořenech Evropy a potřebě jejich zachování. Nedemokratická a amorální povaha belgických politiků ho tenkrát odvrhla, což ho přivedlo do jisté osobní krize. Lode Claes před svým odchodem do pense Hermanovi navrhl, aby se stal jeho
nástupcem v čele časopisu Trends, belgického ekonomicko-finančního týdeníku. Tenkrát jsem se s Hermanem seznámil já. Jednoho dne jsem od něj dostal pozvánku na oběd, položil mi při něm otázku, jestli bych se k němu nepřidal, kdyby se eventuelně
rozhodl pro novinařinu. Souhlasil jsem. Říkal mi, že přemýšlí o odchodu z politiky a že není rozhodnut, který profesionální směr si má zvolit. Nejsem si jist, co se stalo pak. Možná něco z toho, co Herman, pronikavý ekonom a intelektuál, říkal o svém zájmu nechat politiku politikou, proniklo k uším předáků křesťanské demokracie. Možná mu dali nabídku z těch, které nelze odmítnout. Herman setrval v politice. Stal se senátorem a členem vlády jako mladý ministr. V roce 1988 stanul v člene vlámských křesťanských demokratů. Naše cesty se občas protínaly až do roku 1990, kdy belgický parlament přijal velmi liberální potratový zákon. Belgický král Baudoin (1930-1993), zapálený katolík, který těžce nesl, že se svou ženou nemůže mít děti, řekl svým přátelům, že raději abdikuje, než aby podepsal tento zákon. Belgičtí politici věřili, že král blufuje, a nechtěli připustit, aby se občané dozvěděli o výhradách
krále k tomuto zákonu. Psal jsem o tom ve Wall Street Journalu, čímž jsem si vysloužil pokárání od novin, pro které jsem pracoval. Došlo k tomu po telefonátu belgického premiéra, křesťanského demokrata, mému vydavateli, bývalému mluvčímu
tohoto premiéra. Psát o belgických záležitostech v zahraničním tisku mi bylo napříště zakázáno. V květnu 1990 král skutečně v souvislosti s potratovým zákonem abdikoval a křesťanská demokracie, vedená Hermanem Van Rompuym, jenž byl vždy hrdý na své katolictví, potvrdila zákon v kolegiu ministrů, jak předepisuje ústava pro případ absence krále. Tenkrát byl odhlasován návrat krále na trůn druhý den. Popsal jsem všechny tyto věci v článku, který otiskl Wall Street Journal. Důsledkem bylo mé propuštění z redakce za "velké pochybení". O několik týdnů později jsem Hermana potkal na svatbě našeho společného přítele. Zašel jsem za ním na kus řeči a bylo vidět, jak je mu to nepříjemné, očima uhýbal a hovor ukončil při první možné příležitosti. Od té doby jsme spolu nemluvili. Hermanova politická kariéra šla dál. Stal se ministrem financí belgické vlády a vicepremiérem, pak předsedou sněmovny a
nakonec i předsedou vlády. Dál vydával svoje chytré knížky, ale už nebránil koncepci dobra, nyní se stavěl za koncepci "menšího zla". A začal také psát haiku.
Před dvěma lety se Belgie dostala do nejhlubší politické krize ve svých dějinách. Ocitla se na pokraji kolapsu poté, co Nejvyšší soud v roce 2003 rozhodl, že stávající volební okrsek Brusel-Halle-Vilvoorde (BHV), který zahrnuje dvojjazyčný Brusel a nizozemsko
jazyčný okrsek Halle-Vilvoorde, odporuje belgické konstituci a že musí být rozdělen na dvě části: dvojjazyčnou a nizozemsko jazyčnou. Stížnost tenkrát podal vlámský obyvatel okrsku Halle-Vilvoorde... Herman Van Rompuy. V roce 2003 se křesťanští demokraté nedostali do vlády a Herman se stal mluvčím opozice. Jeho ústavní stížnost měla přivodit politické problémy vládě liberálů, která nechtěla okrsek BHV rozdělit, jelikož frankofonní strany vládní koalice odmítly rozhodnutí Nejvyššího soudu akceptovat. Vlámští křesťanští demokraté šli tedy v roce 2007 do voleb s hlavním heslem "po našem vítězství rozdělíme okrsek BHV". Herman vedl kampaň tímto směrem a jeho strana volby vyhrála a stala se nejsilnější vlámskou
stranou v parlamentu. Politická krize se v roce 2007 v Belgii táhla od června do prosince, protože se ukazovalo být nemožné sestavit vládu tak, aby
zahrnovala dostatečný počet nizozemsko jazyčných ministrů (Vlámů) a frankofonních ministrů (Valonů). Vlámové žádali, aby okrsek BHV byl rozdělen tak, jak nařídil Nejvyšší soud. Valoni byli proti. Vlámští křesťanští demokraté to nakonec vzdali, zpronevěřili se volebnímu slibu a rozhodli se vstoupit do vlády bez rozdělení okrsku. A co je horší, nová vláda obsahovala nic víc ministrů valonských než vlámských a neměla podporu vlámské většiny v parlamentu, ačkoli Vlámové tvoří šedesát procent obyvatelstva. Herman se stal předsedou parlamentu. V této pozici nemohl připustit, aby parlament a jeho vlámská většina schválily zákon o rozdělení okrsku BHV. Používal k tomu všelijaké triky. Jednoho dne se třeba ukázalo, že zámky ve dveřích u jednací síně byly vyměněny, takže poslanci se nemohli sejít k hlasování. Jindy Herman týden nevkročil do své kanceláře, aby nemusel otevřít dopis, který požadoval zařazení této věci do parlamentního programu. Jeho taktika slavila úspěch. V prosinci roku 2008, kdy byl belgický premiér tváří v tvář jistému finančnímu skandálu přinucen rezignovat, se Herman stal jeho nástupcem. V kabinetu převažovali frankofonní ministři, takže nebyl pro vlámskou většinu země reprezentativní. Během uplynulých jedenácti měsíců se Herman velmi šikovně vyhýbal jakémukoliv parlamentnímu hlasování o okrsku BHV a prodlužoval tak pokračování stavu, který Nejvyšší soud na základě jeho vlastního návrhu uznal za neústavní. Nyní nastupuje Herman do čela Evropy. Podobně jako Belgie je také Evropská unie nedemokratická instituce, jež potřebuje
protřelé vůdce, kteří dokáží odvrhnout vše, čemu kdysi věřili, a kteří vědí, jak se národu vnutí rozhodnutí proti jeho vůli. Naše elita nepotřebuje demokracii, morálku a vládu práva k tomu, aby věděla lépe než my, co je pro nás dobré. A Herman je v čele
této elity. Urazil dlouhou cestu od dob, kdy byl znechucen politikou v belgickém stylu.
Herman je jako Saruman, mazaný čaroděj z Tolkienova "Pána prstenů". Ten také přešel na druhou stranu. Kdysi i pro něj bylo podstatné to, co je podstatné pro nás. Ale dlouho to netrvalo. Nyní si vystavěl vysokou věž a z její špičky nám všem vládne."
Paul Belien, The Brussels Journal, Časopis Synchron,
Út 21. prosinec 2010, 08:00:03 CET
ludva65
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one